Kvantitativní uvolňování

http://www.fxstreet.cz/kvantitativni-uvolnovani.html

25.10.2010 Autor: Patrik Urban Sekce: Fundamentální analýza Tisk

V průběhu posledních několika měsíců je USD pod neustálým tlakem prodejců a nachází se na historických minimech nebo alespoň blízko historických minim vůči řadě cizích měn. Jedním z hlavních důvodů oslabování USD je očekávání kvantitativního uvolňování. Pro kvantitativní uvolňování se vžila zkratka QE z anglického ,,quantitative easing" a název sám napovídá, že jeho cílem by mělo být uvolnění zpomalené ekonomiky zvýšením kvantity peněz.

Abychom pochopili princip QE, musíme nejdříve rozumět negativní korelaci mezi cenou a úrokem u dluhopisů a jiných dluhových finančních instrumentů. Představme si situaci, kdy si investor koupí pětiletý dluhopis s výnosem například 5%. Tento výnos se v průběhu těchto pěti let samozřejmě nemění. Úrok na trhu se ale mění a to v závisloti na očekávání inflace, vývoji ekonomiky a dalších faktorů. Řekněme, že po roce se tento investor rozhodne svůj dluhopis prodat a že tržní úrok se zvýšil z 5% na 6%. V prostředí, kdy tržní úrok je 6% by nikdo dluhopis vynášející jen 5% nekoupil. Náš investor tedy musí snížit cenu svého prodáveného dluhopisu natolik, aby nižší cena vyrovnala rozdíl mezi výnosy. Vyšší úrok tedy snížil cenu již vydaného dluhopisu. V případě, že by se tržní úrok snížil z 5% na 4% by náš investor neměl problém svůj dluhopis vynášející 5% prodat, protože každý racionální investor by preferoval 5% výnos oproti 4% výnosu. Protože zájemců o investorův dluhopis je mnoho, může si investor dovolit zvýšit cenu svého prodávaného dluhopisu. Cena tohoto dluhopisu by se tedy ještě dále zvýšila a to přesně o takové množství, které vyrovná rozdíl mezi výnosy. Snížení úroku (úrokových sazeb) tedy zvyšuje cenu existujících dluhopisů.
Snížení sazeb podporuje oživení ekonomiky

Když se ekonomika přehřívá, centrální banka může brzdit překotný rozvoj ekonomiky zvýšením úrokových sazeb. Tento krok, mimo jiné, zdraží půjčky což se následně promítne do zpomalení rychlosti rozvoje. V opačné situaci, tedy když ekonomika zpomalí, se může centrální banka rozhodnout podpořit ekonomiku tím, že sníží základní úrokovou sazbu. Nižší sazby zlevní půjčky a to usnadní přístup podnikatelů k penězům pro jejich další plány a aktivity.

Co ale dělat v momentě, když je potřeba podpořit ekonomiku, ale základní úrokové sazby jsou tak nízko, že už je dál snížit nejde? Odpovědí je právě QE.
Co je to QE?

QE je nástrojem monetární politiky centrální banky, který má dva základní cíle. Prvním cílem je zvýšit množství peněz v oběhu a tím zlepšit jejich dostupnost. Druhým cílem QE je snížit tržní úrokové sazby.

Princip QE

Centrální banka na volném trhu začne kupovat dluhopisy a jiné finanční instrumenty, čímž zvýší cenu těchto instrumentů. Protože dluhové instrumenty mají negativní korelaci mezi cenou a úrokem, vyšší cena vede k nižšímu tržnímu úroku.

Ben Bernanke






Ben Bernanke šéf amerického FEDu (americká centrální banka).

Toto vysvětlení je však nesmírně zjednodušené. Ve skutečnosti je princip složitější, protože nákupy dluhopisů centrální bankou vedou ke zvýšení množství peněz na rezervních účtech, které komerční banky u centrální banky mají. Vyšší množství rezerv nutí (nebo by alespoň teoreticky nutit mělo) komerční banky, aby vytvářely nové půjčky a následným multiplikačním efektem tak podpořily ekonomiku.

Centrální banka však nemusí nakupovat jen běžné dluhopisy. Může také nakupovat různé typy dluhových instrumentů založených na hypotékách, dluzích na kreditních kartách a podobně. Protože je tento typ instrumentu v současné době kvůli krizi považován za ,,toxický", komerční banky tak mají možnost se těchto instrumentů zbavit a zlepšit tak stav svých financí. I za tímto krokem stojí víra centrální banky, že zdravější komerční banky začnou půjčovat a dodají tak finanční prostředky tam kde je to nutné, například menším podnikatelům, kteří potřebují půjčky na rozšíření nebo alespoň udržení obchodních aktivit.
Tisknutí peněz

Komerční banky musí mít určité množství peněz uložených ve svých bankovních rezervách. Jedná se ale o relativně malé procento (ve většině zemí kolem 10%). Zbytek může banka použít pro vytváření půjček. Pokud tedy vložíte na svůj účet 100 korun, 10 korun musí zůstat jako bankovní rezerva a 90 korun banka dá k dispozici v půjčkách. Banka tedy vytvořila "nových" 90 korun.

Centrální banka nakoupí dluhopis na volném trhu a pošle za něj peníze předchozímu držiteli na příslušný účet . Tím se zvýší množství rezerv a to by mělo přimět banky k vytvoření nových půjček. Tyto nově vytvořené půjčky tedy byly vytvořeny jako přímý důsledek nakupování dluhopisů - tohle je právě princip často zmiňovaného tisknutí peněz. Centrální banka totiž nákupem dluhopisu vytvořila peníze "z ničeho", protože umožnila komerčním bankám vytvořit nové půjčky.

Zvýšení množství čehokoliv způsobí snížení hodnoty. Toto jednoduché pravidlo lze aplikovat na všechno. Když se urodí hodně jablek, tak jablka zlevní. Když se zvýší množství peněz, tak se sníží jejich hodnota. Hodně zjednodušeně řečeno - publikování plánů o novém kole QE v USA vedly k oslabení USD. Druhé kolo QE v USA, které bude velmi pravděpodobně oznámeno na začátku listopadu, však nutně nemusí vést k dalšímu znehodnocování USD. Je možné, že současná nízká cena USD v současnosti již reflektuje budoucí znehodnocení z důvodu QE.

Rizika spojená s QE

Rizik spojených s kvantitativním uvolňováním je hned několik. Zvýšené množství peněz v oběhu zvýší inflační tlak, který je dále umocněn prostředím s nízkými úrokovými sazbami. Centrální banka může snadno "přestřelit" a ve snaze podpořit ekonomiku zvýší množství peněz do té míry, že se inflace může lehce vymknout z ruky. Jakmile inflace dosáhne opravdu vysokých úrovní, je velmi náročné ji dostat zpátky pod kontrolu.

Dalším rizikem je, že QE prostě nebude fungovat. Teorie, která předpovídá chování bank se totiž empiricky nejeví jako platná. Problémem například může být, že banky nezačnou vytvářet nové půjčky a jednoduše nechají nově vytvořené přebytečné rezervy na účtech v centrální bance ležet ladem. Pokud se komerční banky bojí vytvářet nové půjčky, tak je prostě vytvářet nebudou a centrální banka je k tomu žádnými kroky nepřinutí. Z historického hlediska je příkladem neúspěchu kvantitativního uvolňování Japonsko. To začalo s QE v roce 2000 a pokračuje v něm dodnes. Letmý pohled na základní ekonomické ukazatele Japonska napoví, že QE situaci nijak nepomohlo.

V poslední době se začíná zvyšovat množství hlasů, které poukazují na to, že neexistuje jediný důkaz o tom, že by QE kdy fungovalo a je tedy iracionální očekávat, že bude fungovat nyní. Na hodnocení úspěšnosti QE z let 2008-? si tedy budeme muset ještě pár let počkat.

Patrik Urban
Team FXstreet.cz